odeslat     tisk

Samotný veletrh středních škol byl, co se týká návštěvnosti, velmi úspěšnou akcí a je třeba konstatovat trend „osvíceného“ aktivního zájmu dětí i rodičů o svou profesní budoucnost (resp. budoucnost svých dětí). To je, nejen pro stavebnictví, dobrá zpráva, protože chtějí-li vzdělávací a profesní organizace ve stavebnictví propagací svého odvětví zvýšit počty absolventů a kvalifikovaných pracovníků, pak musí mít nejdříve aktivní pozornost auditoria. Existenci početné potenciální skupiny možných zájemců o vzdělání ve stavebních profesích potvrdil rovněž říjnový Den otevřených dveří na vybraných stavbách, profesních a vzdělávacích organizacích (návštěvy některých unikátních staveb předčily svým počtem průměrný počet diváků utkání první fotbalové ligy). To znamená, že vůle rozhodujících se dětí i za ně rozhodujících rodičů naslouchat tu bezpochyby je. Výzkum postojů návštěvníků veletrhu středních škol přispívá k tomu, aby zástupci všech stavebních organizací lépe poznali, co tito lidí již vědí, a naopak, co ještě vědět potřebují.

Výzkum postojů návštěvníků Veletrhu středních škol 2007 – základní údaje

Výzkum postojů návštěvníků Veletrhu středních škol 2007 – konkrétní údaje

Co se týká proklamované angažovanosti rodičů při výběru vzdělání pro své potomky, tak podle nasbíraných dat lze konstatovat, že mezi rodiči byl dvojnásobný počet vysokoškoláků, než je průměrný údaj na stejný počet lidí s ukončeným vzděláním v populaci České republiky. Na tom samozřejmě není nic divného, protože by asi bylo překvapením, kdyby zodpovědnost za vzdělání svých dětí právě tato sociální skupina podceňovala. Na druhou stranu, přijmeme-li premisu, že čím vzdělanější rodiče, tím větší angažovanost při volbě profese a výběru školy pro děti, pak to ale přirozeně znamená, že takoví rodiče často chtějí, aby to jejich potomci dotáhli dál, než tito sami chtějí. Pokud si zástupci vzdělávacích organizací a především středních odborných učilišť se stavebním zaměřením stěžují, že mnoho dětí jde do sekundárního stupně vzdělávání s vidinou dokončení vysoké školy, aniž k tomu mají studijní předpoklady, tak si musí uvědomit, že jde hlavně o snahu rodičů zajistit dětem nejlepší možné (i nemožné) vzdělání. Čísla to ukazují více než přesvědčivě, viz graf 1.

¤ Graf 1. Výsledek odpovědí na otázku "Zamýšlíte dosáhnout (resp. zamýšlíte, aby vaše děti dosáhly) vysokoškolského vzdělání?"

Rodičovský faktor při rozhodování dětí o případném studiu střední školy nebo středního odborného učiliště se stavebním (ale i obecně řemeslným) zaměřením je tedy spíše negativní. Nicméně další výsledky výzkumu rodiče z pohledu stavebnictví poněkud rehabilitují, protože v tomto odvětví vidí větší perspektivu než děti. Ty ve velké míře přebírají klasické stereotypy, které o práci ve stavebnictví v české společnosti panují, viz tabulka 1. Názory rodičů jsou v tomto ohledu racionálnější, viz tabulka 2.

¤ Tab. 1. Vybrané relevantní důvody, které děti uváděly jako důvod, proč nemají zájem o studium a následně práci v oborech stavebnictví

Poměrně zajímavé výsledky ukazuje graf 2, na němž je znázorněno hodnocení jednotlivých atributů práce ve stavebnictví v porovnání s jinými řemeslnými obory. Jak rodiče, tak děti opět zdůraznili fakt namáhavosti práce a špatného pracovního prostředí ve stavebnictví. Nicméně především rodiče vidí stavební obory mezi ostatními řemeslnými obory jako prestižní, zajímavé, slušně ohodnocené a s možností dobrého kariérového postupu. Na druhou stranu děti tyto atributy stavebních oborů označují v porovnání s ostatními řemeslnými obory za podprůměrné – tedy málo prestižní, nezajímavé, špatně placené a bez valné možnosti „udělat kariéru“. A to je alarmující – děti se v hodnocení kritérií významně ovlivňujících volbu možného budoucího vzdělání v oborech stavebnictví dramaticky rozcházejí se svými rodiči (pomine-li se akademická otázka, zda o budoucnosti dětí rozhodují děti, nebo rodiče).

Závěr

Výše uvedené nejzajímavější výsledky výzkumu víceméně potvrzují názory z praxe – především názory pracovníků vzdělávacích a profesních organizací působících ve stavebnictví. Hlavně u dětí je stavebnictví zatíženo mnoha stereotypy a je to logické – stavební práce, které je možné běžně vidět „z ulice“, jsou většinou namáhavé a neatraktivní. Zatímco to, co je na stavebnictví lákavé – používání nových technologií a technických řešení, práce s obrovskými konstrukcemi a hmotami, mistrovský přístup ke zpracování detailu – je neodborné veřejnosti (v drtivé většině z bezpečnostních důvodů) skryto. Možná je to celé o širší propagaci zajímavé práce samotné, ne „jen“ jejího výsledku – dokončené stavby. Možná by na příštím dni otevřených dveří mohli lidé také vidět, jak se zvedá mohutná střešní konstrukce sportovního stadionu, nebo jak se opravuje dno vodní elektrárny.