Jaké tedy jsou trendy vývoje české energetiky? Kam směřují?
Ve skutečnosti jsou trendy české energetiky naprosto shodné jako ty celoevropské, jen jsou snad intenzivnější, což souvisí s hospodářským růstem, který Česká republika v posledních několik letech zažívá. Jsme tak svědky vysokých nárůstů spotřeby elektřiny, a tedy i poptávky po ní. Na druhou stranu bude i v České republice do budoucna ubývat výrobních zdrojů elektřiny. Elektrárny totiž dožívají, navíc dochází i strategická česká energetická surovina – hnědé uhlí. Česká energetika tak stojí před obnovou výrobních kapacit a před rozhodnutím, jaké zdroje v budoucnosti pro výrobu elektřiny budovat. Skupina ČEZ již oznámila komplexní obnovu v hnědouhelných elektrárnách Tušimice a Prunéřov, zbrusu novou elektrárnu plánuje v Ledvicích. Intenzivně se věnuje i obnovitelným zdrojům, kromě posílení spalování biomasy dojde i na větrné parky.
Jaké jsou prognózy v rámci současných zdrojů energie v ČR?
V rámci využití strategického paliva pro českou energetiku – tedy hnědého uhlí – Skupina ČEZ oznámila výše zmíněné projekty. V případě dostatku hnědého uhlí lze uvažovat o komplexní obnově několika současných bloků v Elektrárně Počerady a o výstavbě nového bloku tamtéž. Již je ale zřejmé, že se nám díky ubývajícím zásobám nepodaří obnovit celé současné portfolio hnědouhelných elektráren. I v případě prolomení limitů by šlo jen o cca polovinu současného výkonu. Proto je nutné vzhledem k rychle rostoucí spotřebě hledat jiná řešení, z čeho elektřinu vyrobit.
Vždy budou u nás vedle sebe stát zdroje velké energetiky (jádro, uhlí, popřípadě plyn) a zdroje malé energetiky (voda, vítr, slunce nebo biomasa). Jaké jsou zkušenosti s praktickým využíváním obnovitelných zdrojů energie v rámci ČR?
Nedávno Evropská komise stanovila nový cíl v oblasti výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů: v roce 2020 vyrábět pětinu elektřiny z těchto zdrojů. To je ambiciózní cíl, ale také příležitost. Proto i Skupina ČEZ, jako největší výrobce „zelené elektřiny“ v ČR, chce přispět k dalšímu rozvoji obnovitelných zdrojů a naplňování evropského cíle. Je nutné ovšem respektovat specifické podmínky České republiky, například míst pro stavbu vodních elektráren je minimum a ani větrné podmínky nejsou tak dobré, jako například v přímořských státech. Pokud vyškrtneme horské lokality, které ve své většině zasahují do chráněných krajinných oblastí, nezbývá již příliš mnoho vhodných lokalit, a tam se většinou nesetkáváme s přímou podporou ze strany obyvatelstva. To ovšem neznamená, že bychom složili ruce do klína, naopak, snažíme se objektivně přesvědčovat obyvatele dotčených lokalit. Plány máme i s biomasou, například v Elektrárně Hodonín bychom výhledově mohli přejít na její čisté spalování. Loni jsme tak úspěšně učinili v Teplárně Dvůr Králové.
Můžete porovnat situaci u nás se scénáři vývoje v zemích západní Evropy a ve světě?
Česká republika jako taková je součástí evropského energetického trhu a plně kopíruje evropské trendy. Stejně, jako v celé Evropě a v širším měřítku téměř ve všech státech světa, jsme svědky růstu spotřeby elektřiny, kterou v bližší či vzdálenější budoucnosti stávající zdroje nebudou schopny pokrýt. Českou republiku, která je v současnosti spolu s Francií jediným významnějším exportérem elektřiny v Evropě, by případný dovoz elektřiny čekal již za pár let, v roce 2015. Právě proto Skupina ČEZ zahájila program obnovy výrobního portfolia, ve kterém zkoumáme všechny možnosti, jak elektřinu vyrábět. Vzhledem k závazku, který na sebe členské země EU v podobě rozvoje obnovitelných zdrojů berou, je jasné, že tento druh výrobního zdroje bude v následujících letech intenzivně rozvíjen. Zároveň ale v poslední době sledujeme celosvětový příklon k jaderné energetice, a také k výstavbě uhelných elektráren. Dnešní technologie jsou totiž již na takové úrovni, kdy výroba elektřiny z uhlí nepředstavuje pro své okolí větší zátěž, než běžný strojírenský závod.
