odeslat     tisk

Po zavedení tržního principu hospodaření je nynější právní úprava v této oblasti, tj. především Obchodní zákoník v jeho části týkající se obchodně-závazkových vztahů, založena na téměř absolutní dispozitivnosti, přičemž stručné zákonné formulace se soustřeďují pouze na základní principy vztahů mezi smluvními stranami. To vystupuje do popředí zejména u nejfrekventovanějších kontraktů, tj. u smluv o dílo.
Uvedená skutečnost představuje na jedné straně pozitivní rys v tom, že smluvním stranám je poskytnuta široká míra volnosti při sjednávání obsahu smluv, na druhé straně při vytváření dosud neustálených tuzemských obchodních zvyklostí to někdy vede k nerovným vztahům mezi účastníky výstavby, ať již mezi investory a dodavateli (zhotoviteli) nebo též mezi dodavateli stavby a jejich poddodavateli. Projevuje se zde „síla“ velkých investorů vůči vyšším dodavatelům a „síla“ velkých dodavatelských organizací (většinou se zahraniční majetkovou účastí) vůči menším poddodavatelům. Snaha o získání dominantního postavení a prosazování neúměrných výhod byla zprvu uplatňována zejména velkými nadnárodními investory, kteří mnohdy ve svých požadavcích zacházeli až za hranice únosnosti a obvyklosti ve vyspělých tržních ekonomikách. Postupem času tento přístup začali prosazovat i někteří tuzemští investoři, včetně zadavatelů veřejných zakázek. Jedná se například o:

• neúměrně dlouhé lhůty splat-nosti faktur, mnohdy až několik měsíců, které již hraničí s faktickým poskytováním bezplatného dodavatelského úvěru;
• vyžadování nepřiměřené délky záruční doby, čímž si objednatel často skrytě zajišťuje bezplatné provádění údržby;
• vyžadování značně vysokého finančního zádržného po celou dobu trvání záruční doby;
• neadekvátní výši smluvních pokut pro případ prodlení s dokončením díla, které nejsou vyváženy obdobně vysokými sankcemi pro objednatele, např. při jeho prodlení s úhradami faktur.

Důsledky nevyvážených obchodních vztahů

Tyto jevy jsou zdrojem napětí na stavebním trhu a mohou vést k rozkolísání dodavatelských řetězců, šíření druhotné platební neschopnosti apod. Pokud by nevyvážené vztahy působily dlouhodobě, mohlo by to mít za následek zhoršení celého podnikatelského prostředí, mnohdy v konečném důsledku se zpětnými dopady na jejich iniciátory. Prosazování rovných podmínek při uzavírání smluv a dodržování etických kodexů s eliminací uvedených negativních postupů přispívá proto ke kultivaci stavebního trhu. Základním východiskem jsou dobře nastavené a vzájemně vyrovnané obchodní vztahy mezi investorem jako objednatelem a vyšším zhotovitelem stavby. Na nich pak velmi záleží při následném řetězení obchodních podmínek sjednávaných na nižším dodavatelském stupni, tj. mezi zhotovitelem stavby a podzhotoviteli jednotlivých částí stavby, jakož i mezi nimi a subdodavateli příslušných komponentů, z nichž značnou část tvoří malí a střední podnikatelé v této sféře jsou však (bez ohledu na smluvní podmínky sjednané s investorem) zaznamenávány některé neetické postupy.

Potřeba standardizace obchodních pravidel

Z uvedených důvodů vyvstala poptávka po standardizaci obchodních pravidel obsahujících doporučovanou úpravu vzájemných vztahů vznikajících při přípravě a realizaci staveb, které by zahrnovaly určité sjednocení ustálených a trhem prověřených podmínek založených na obchodních zvyklostech, zásadách poctivého obchodního styku, určitém etickém kodexu a na dobrých mravech. Vzájemná práva a povinnosti účastníků investičního procesu by měla vycházet z přiměřeného rozdělení rizik při tomto obchodu vznikajících.
Ve vyspělých tržních ekonomikách je tento cíl dlouhodobě zajišťován prostřednictvím různých forem všeobecných smluvních nebo dodacích podmínek, vydávaných a doporučovaných významnými (mnohdy i nadnárodními) profesními svazy a sdruženími. V některých evropských zemích (např. v SRN) existují národní verze obchodních podmínek pro dodávky staveb, které jsou všeobecně respektovány a dodržovány. Také právní řád ČR tuto skutečnost reflektuje a v § 273 Obchodního zákoníku stanoví, že část obsahu smlouvy lze určit také (mimo jiné) odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi. Využití těchto obchodních podmínek však plně závisí na vůli smluvních stran, neboť zákon stanoví, že odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

Obchodní podmínky v České republice

Institut obchodních podmínek začal být v ČR pro oblast investiční výstavby využíván jen velmi zvolna. Důvodem byla zejména skutečnost, že tuzemský trh a postavení jednotlivých „hráčů“ na něm se po již zmíněném zrušení dřívějších direktivních předpisů a zejména po provedené privatizaci stavebních a projektových firem značně změnil, a tím se postupně měnila, resp. nově utvářela pravidla a zvyklosti užívaná v obchodních vztazích mezi těmito subjekty. Lze říci, že kromě oboru pozemních komunikací, kde první oborové obchodní podmínky byly zpracovány v průběhu devadesátých let a postupem času jsou průběžně aktualizovány, se první pokus o vydání všeobecných obchodních podmínek pro oblast zhotovení staveb objevil až v roce 2000. V roce 2003 pak vydalo sdružení nevládních organizací S.I.A. – Rada výstavby pod záštitou Ministerstva průmyslu a obchodu ČR ucelené Všeobecné obchodní podmínky pro stavby a dokumentaci staveb, doplněné o obsahy jednotlivých stupňů dokumentace staveb. Následně ČKAIT ve spolupráci se Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR vydala „Všeobecné obchodní podmínky a vzory smluv pro inženýring ve výstavbě“ a „Všeobecné obchodní podmínky a vzory smluv pro zhotovení dokumentace projektu a související výkony“. Tyto obchodní podmínky začaly být sice v určité míře šířeny a využívány (spíše jako vzory pro jednotlivá smluvní ujednání), nebyly však všeobecně užívány širším spektrem objednatelů a zhotovitelů.
Na základě nutnosti přizpůsobit obchodní podmínky nové legislativě, přijaté pro oblast stavebního práva a veřejného investování v průběhu roku 2006 (např. nový stavební zákon, nový zákon o veřejných zakázkách aj.), a aktuálním poměrům na stavebním trhu vznikla potřeba inovace všeobecných obchodních podmínek pro provádění staveb. K naplnění tohoto cíle byla z iniciativy Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR a Hospodářské komory ČR ustavena počátkem roku 2006 společná pracovní skupina pro vypracování nových Všeobecných obchodních podmínek pro zhotovení stavby, složená z odborníků některých nevládních organizací činných ve výstavbě, členů expertní skupiny Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR, Hospodářské komory ČR, zástupců malých a středních podnikatelů ve stavebnictví a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Tato pracovní skupina prověřila dosud vydané obchodní podmínky pro tuto oblast a po podrobné analýze dosavadních materiálů a s přihlédnutím k praktickým zkušenostem zpracovala nové „Všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení stavby“. Jednotlivá ustanovení byla mnohdy formulována po obsáhlých diskusích tak, aby zohledňovala nejen pohledy vyšších zhotovitelů staveb, ale i zájmy a možnosti podzhotovitelů (z nichž značná část spadá do kategorie malých a středních podnikatelů). Současně však byl tento pohled výrazně korigován i z hlediska zájmů objednatelů (zadavatelů) tak, aby příslušná ustanovení představovala pokud možno vyrovnaný a vyvážený vztah s přiměřeně rozdělenými riziky, který by byl přijatelný pro obě smluvní strany. Návrh znění všeobecných obchodních podmínek byl Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR předán k oponentaci celé jeho členské základně, z níž vzešly další podněty, které byly po zvážení a s přihlédnutím k dodržení zásady rovnovážných smluvních vztahů zahrnuty do příslušných ustanovení tohoto materiálu. Po téměř roce intenzivní práce je konečné znění Všeobecných obchodních podmínek pro zhotovení stavby připraveno k vydání – vydají je S.I.A. – ČR Rada výstavby ve spolupráci s Hospodářskou komorou ČR.

Všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení stavby

Uvedený dokument obsahuje úpravu celého komplexu obchodně-závazkových vztahů mezi objednatelem a zhotovitelem stavby a standardizuje základní obchodní a navazující právní, organizační a ekonomické vztahy mezi těmito účastníky výstavby. Je určen pro stavební, případně související montážní práce, jejichž projektovou dokumentaci zajišťuje objednatel (nikoli tedy pro tzv. „dodávky na klíč“). Aplikace těchto Všeobecných obchodních podmínek pro zhotovení stavby je vhodná nejen u veřejných zakázek, ale i v rámci obchodních vztahů dvou soukromých subjektů. Mohou být použity i pro smlouvy mezi vyššími dodavateli a jejich poddodavateli, přičemž na nižší dodavatelské úrovni se využijí ta ustanovení a taková jejich uplatnění, jež příslušné nižší úrovni odpovídají.

Nové Všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení stavby zahrnují zejména tyto okruhy oblastí práv a povinností smluvních stran:

• definice pojmů ve výstavbě;
• standardizaci obvyklého rozsahu podkladů, povinností a součinnosti objednatele potřebných k realizaci stavby;
• vymezení vztahu k podzhotovitelům;
• příkladný výčet obvyklých činností zhotovitele nezbytných pro řádné provedení díla;
• obsáhlou úpravu způsobu tvorby a obsahu ceny díla včetně důvodů a postupu smluvních stran při změně ceny;
• úpravu platebních podmínek obsahující zejména postup při průběžné fakturaci, uplatňování zádržného k zajištění řádného provedení díla (s postupným uvolňováním po odstranění vad a nedodělků a v průběhu záruční doby), lhůtu splatnosti, náležitosti faktury apod.;
• přechod vlastnictví díla a nebezpečí škody;
• povinnost zhotovitele sjednat příslušné druhy pojištění;
• systém bankovních záruk zhotovitele za řádné provedení díla, za řádné dokončení díla a za řádné plnění záručních podmínek (jako náhrady zádržného);
• podrobnou úpravu vztahů týkajících se staveniště;
• část týkající se provádění díla, která upravuje zejména nakládání s pokyny objednatele a jím předanou projektovou dokumentací, způsob kontroly prováděných prací, použití materiálů a výrobků pro stavbu, vedení stavebního deníku, organizaci kontrolních dnů stavby, postup při výskytu archeologických nálezů aj.;
• samostatná část obchodních podmínek je věnována bezpečnosti práce;
• určení postupů při individuálním vyzkoušení, komplexním vyzkoušení a účasti zhotovitele na zkušebním provozu (v případě, že stavba zahrnuje technologická zařízení);
• detailní stanovení způsobu a povinností smluvních stran při předání a převzetí díla (včetně pořizování protokolu o předání a převzetí a jeho obsahu, zjišťování vad a nedodělků při přejímce apod.), postup pro případ neúspěšného předání a převzetí, podmínky předčasného užívání stavby apod.;
• vymezení odpovědnosti za vady díla a důsledků z toho plynoucích, zejména určení, kdy zhotovitel odpovídá za vady díla a kdy nikoli, délku záruční doby, způsob uplatnění reklamací, lhůty pro odstranění vad;
• smluvní pokuty např. při prodlení objednatele s úhradou faktury, při nesplnění termínu dokončení díla a při nesplnění dohodnutého termínu odstranění vad a nedodělků;
• podmínky a postupy při změně smlouvy, při působení vyšší moci a při odstoupení od smlouvy, způsob řešení sporů.

Zpracováním a vydáním Vše-obecných obchodních podmínek však celý proces zdaleka nekončí. Nejdůležitější je jejich prosazení na trhu tak, aby se staly obecně uznávané a v široké míře užívané. Proto je nutno hledat způsob a cesty, jak jejich běžnou aplikaci postupně uvádět do praxe při sjednávání konkrétních smluvních závazků pro jednotlivé zakázky. K tomu je nezbytná jejich účelná propagace a prezentace zejména u investorské sféry. Určitou cestou v případě veřejných zakázek může v budoucnu být např. také zpracování metodického postupu při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, který by mohl být vydán pod záštitou příslušných ústředních orgánů.