Jaké máte vzpomínky na dobu, kdy osada Baba vznikala?
Protože jsem se narodil až v roce 1934, nejsem pamětníkem. Strategie výstavby osady umožňovala, aby si každý stavebník vybral ze členů Svazu československého díla svého architekta a stavěl individuálně, podle vlastních požadavků. Mohly tak vzniknout stavby s různým architektonickým rukopisem.

Kdo je autorem návrhu vašeho domu?
Dům je postavený podle návrhu architekta Oldřicha Starého. Dispozičně je řešen tak, že na obytný prostor navazuje ateliér s dílnou, který je navržený ve dvou úrovních a je vnějším schodištěm spojený se zahradou. Konstrukce je ze železobetonového skeletu s cihelnou výplní.

Z terasy je krásný výhled na Pražský hrad…
Urbanistickou studii celé osady prováděl Gočárův vrstevník, architekt Pavel Janák, právě s cílem, aby si jednotlivé stavby navzájem nerušily výhled do údolí v Podbabě a k Pražskému hradu.

Na některých stavbách v okolí jsou dnes nepřehlédnutelné pozdější zásahy do jejich architektury.
Já nejsem v oblasti architektury odborníkem, takže se k tomu nemohu v tomto směru vyjadřovat. Domy jsou dnes přes sedmdesát let staré a nutně vyžadují určité stavební úpravy. V sedmdesátých letech jsme například měli provlhlé celé sklepy, izolace postupně odcházejí. Odkopával jsem kolem domu příkop a prováděl sanaci. Stavební postupy jsem konzultoval s kamarády stavaři a architekty. Podobné problémy se projevují i u ostatních domů v okolí.

Jako odborník na historii železniční dopravy úzce spolupracujete s technickými muzei a podílíte se na záchraně významných technických památek v celé republice. Jste autorem mnoha kouzelných kreseb s železniční tematikou. Kdy jste se začal o železnice zajímat?
Já jsem nevyrostl z dětských zájmů. Jeden čas jsem byl u železnice i zaměstnán – v Bubenči. V době studia na střední grafické škole jsem chodil na brigády do Národního technického muzea. V té době se jeho sbírky stěhovaly z karlínské Invalidovny, kde byly uschovány přes válku, do budovy na Letné. Tam jsem pomáhal s uspořádáváním modelů do archivů a seznamoval se s historií železnice. A přitom jsem chtěl poznat i ten opravdový život na dráze. Takže na vysoké škole jsem už chodil na brigády na nádraží. Začínal jsem v Bubnech u překládky kusových zásilek, na skladišti. Další prázdniny jsem strávil v Budějovicích na tranzitu a u peronistů, pak jsem byl staničním dělníkem na Moravě, ve Vranovicích. Když jsem vyšel školu, chtěl jsem zkusit, jaké to je být u dráhy skutečně zaměstnaný. Včetně té turnusové služby a režijní jízdenky. Akorát to režijní uhlí jsem nemohl dostat, protože jsem ještě neměl vlastní domácnost.

Absolvoval jste Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze, byl jste v ateliéru profesora Karla Svolinského. Jaké jste si tehdy vybral téma vaší závěrečné práce?
Pracoval jsem na kalendáři, byly to mědirytiny s pražskými motivy, ale dominantou už tehdy byla dopravní tematika – tramvaje, nádraží, přístaviště parníků, letiště…

Ilustroval jste mnoho knih o dopravě, věnujete se známkové grafice. O oblibě vašeho díla svědčí výstavy doma i v zahraničí. Jak ovlivnilo vaši tvorbu prostředí, ve kterém jste vyrůstal?
Když otec pracoval, tak jsem moc rád sedával na okně a pozoroval, jak maluje a vyrábí dřevoryty. Do vlastních technologií mě ale zasvěcoval spíše matčin bratr, byl mladší než otec a měl pro mé pokusy a výrobní postupy větší pochopení. Na zdejší osadu jsem se výtvarně nezaměřoval, ale vlaky projíždějící Podbabou mě přitahovaly odmalička.

Staré lokomotivy od té doby zmizely a nahradily je nové, moderní. Železnice, stejně jako mnohé další technické obory, procházejí prudkým vývojem, mění se i vzhled stanic – jak se odrážejí tyto změny ve vaší práci?
Mám radši vzpomínky na mládí, ale z hlediska objednávek jsem nucen znázorňovat i to nové. Dnešní výstavbu koridorů a vývoj v oblasti železniční dopravy ale se zájmem sleduji a jsem zván na různé související akce.

V současné době vystavujete, společně s díly vaší manželky a otce, v trojské galerii U Lávky obrazy krajin a – samozřejmě – scenérií z Bubenečského nádraží. Jak dosahujete toho, že vaše obrázky historických lokomotiv mají tak dokonale autentickou podobu?
Mám řadu známých odborníků a s nimi se radím, kterou lokomotivu mám jak znázornit a která by byla vhodná. Přirozeně znázorňuji ty, co se mi líbí, a využívám při tom jak svých znalostí z historie, tak i zkušenosti z nádražácké praxe.