odeslat     tisk

doc. Ing. Zdeněk Kutnar, CSc. (*1942)
Autorizovaný inženýr pozemních staveb, konzultační inženýr, soudní znalec. Od poloviny 60. let vyučuje stavitelství na ČVUT v Praze. Vytvořil ucelenou teorii konstrukční tvorby klíčových partií budov, zejména střech a spodní stavby, obsaženou v ČSN.

Vhodnost střešních konstrukcí

• Vyhovují šikmé a strmé střechy jednoduchého tvaru (např. sedlového) s plánovaným skluzem sněhu do akumulačních prostor kolem stavby, tedy střechy bez vikýřů, prostupů potrubí a s kluzkou krytinou.
• Vyhovující jsou ploché střechy s vnitřním odvodněním a povlakovými krytinami. Nutno však počítat s velkými masami sněhu na střeše (ty však neškodí, je-li stavba staticky řádně nadimenzována).
• Vysoce rizikové jsou nejčastěji používané ploché a šikmé střechy s vnějším odvodněním a skládanými krytinami, na kterých se ukládají velké masy sněhu.

Termoizolační efekt sněhových mas vede k odtávání sněhu v kontaktní ploše s krytinou. Voda stékající po krytině u okraje střech namrzá a vytváří ledové valy, za kterými se další přitékající voda vzdouvá. Je-li užita skládaná krytina, např. plechová hladká krytina spojovaná na drážky, nic nebrání průsakům vody do podstřeší.

Průsaky vody do podstřeší u střech s hladkými plechovými krytinami

Hladké plechové krytiny jsou velmi trvanlivé a hodí se do horského prostředí, stejně jako tvar šikmé střechy. Cest, jak čelit průsakům vody do podstřeší, je několik. Především je třeba se snažit omezit odtávání sněhu. Tomu napomáhají dobré termoizolační vlastnosti konstrukcí potlačující tepelný tok do sněhové pokrývky, ale především pak účinné větrání střech. Uvedené skutečnosti ve svých důsledcích vedou k navrhování několikaplášťových střech. Ale ani dobré termoizolační vlastnosti střešních konstrukcí spolu s větráním nemusí odtávání sněhu zabránit. Proto je třeba zbytkové množství vody, proniklé do střechy skládanou krytinou, v konstrukci zachytávat pojistnou hydroizolační vrstvou odvodněnou u okraje střechy okapem.
Úspěšnost řešení plochých a šikmých střech odvodňovaných vně se skládanými krytinami, na kterých se ukládá sníh, stojí a padá právě s kvalitou návrhu i provedení pojistné hydroizolační vrstvy. V kritických horských a podhorských oblastech zpravidla nevyhovují pojistky lehkého typu. Jejich zatížení vodou je sice krátkodobé (řádově ve dnech), ale zato hydrostatickým tlakem. Přítomnost vrstvy vody, vytvářející se za druhým ledovým valem u okraje střechy na pojistce, nutí k použití klasických vodotěsných povlaků. Této okolnosti si zatím část odborné veřejnosti není vědoma.

Zalednění okraje střechy v celém okrajovém pásu, jehož důsledkem jsou průsaky vody do konstrukce plechovou krytinou

Kondenzace vodní páry ve střechách

Byl zmiňován problém sněhové pokrývky. Ale co kondenzace vodní páry ve skladbách střech při extrémně nízkých vnějších teplotách? Mrazivých dnů je v horách nepoměrně více než v nížinách. V jednoplášťových i několikaplášťových střechách jsou problémy kondenzace vodní páry vznikající v důsledku difúze vodní páry z interiéru či exfiltrace vzduchu, řešitelné. Je ovšem nutno pamatovat na celistvou parotěsnost a vzduchotěsnost těchto speciálních vrstev ve skladbách střech. V praxi tomu tak často není.

Rekonstrukce závadných střech

V současné době se připravují, anebo jsou již provedeny, rekonstrukce řady střech postižených zmíněnými poruchami. Ověřují se různé konstrukční zásady. Přidává se např. další střešní plášť, mění se pojistky, pokládají se další vrstvy na povrch stávajících plechových krytin, kritická místa střech se temperují apod. Zimní období v tomto směru přinese další zkušenosti.

Letní snímek – na střeše je užita hladká plechová krytina spojovaná na drážky

Použitá literatura

• KUTNAR, Z. – SMOLKA, J. ČSN 73 1901 Navrhování střech (formulace 1972–75, účinnost od 1. 4. 1977).
• KUTNAR, Z. Střechy v horských oblastech. Bulletin ČSVA, 12/1978.
• KUTNAR, Z. a kolektiv. ČSN 73 1901 Navrhování střech. Základní ustanovení. 01/1999.
• KUTNAR, Z. Sníh kontra stavba. Dektime, 2005, 07/2005.