Reakce na článek z čísla 08/07 naleznete zde.
Tento článek mne vede k zamyšlení nad oprávněností závěru znaleckého zkoumání, že totiž primární příčinou havárie klenby byl chybný návrh. Autoři článku obstarali řadu zajímavých podkladů o navrhování kleneb z konce 19. století a provedli hodnocení klenby podle těchto dokumentů, podle mého názoru však učinili příliš unáhlený závěr o příčině havárie. V textu článku se uvádí, že v místnosti byl (zřejmě nedávno?) odstraněn velmi těžký ovládací pult a byla zhotovena nová podlaha. Dále se uvádí, že v těsné blízkosti krajního pole klenby byl bourán biologický septik (kdy?) a v blízkosti se pracovalo s vibračním válcem (kdy?). V posudku se neuvádí žádné informace o tom, zda v průběhu životního cyklu stavby nedošlo k nějakým dispozičním změnám, kdy byl postaven septik, který se boural (nebo byl původní?), neměly opěry klenby původně ještě nějaké vyztužení, nepomáhal jim zemní tlak v eliminaci výstřednosti výslednice sil? Nedošlo ke změně režimu spodních vod nebo ke změně v odtoku srážkových vod – zejména v souvislosti s likvidací septiku? U klenbových konstrukcí může paradoxně i zmenšení svislého zatížení (odstranění těžkého pultu) v kombinaci s otřesy (pojezdy vibračního válce) vyvolat problémy. Stejně tak zvýšení vlhkosti v základové spáře může vyvolat naklonění opěry (to je velmi pravděpodobné!). Bylo provedeno přesné geometrické měření svislosti obou opěr? Která byla nakloněna – nebo byly obě vychýleny ze svislice? Jaká byla pevnost cihel a spojovací malty – byly provedeny zkoušky? Jaký vliv měla údržba objektu na případnou degradaci materiálu? To všechno jsou otázky, kterými by se měl znalecký posudek zabývat.
Doc. Ing. Lubomír Mikš, CSc
