Na slavnostním ceremoniálu soutěže Stavba roku 2007 předával Cenu předsedy Senátu Parlamentu ČR a účastnil se i práce hodnotící komise.
Jaké rozhodnutí stálo za vaší osobní podporou Dne stavitelství a architektury a s ním spojené soutěže Stavba roku 2007?
Byl jsem zástupci pořádajících organizací osloven a musím říct, že jsem příliš dlouho neváhal. Stavebnictví je v současnosti jedním z nejdynamičtějších odvětví českého hospodářství, což je i z pozice laika velice dobře vidět. Města i obce se člověku doslova mění před očima a to v drtivé většině k lepšímu. Proto jsem byl velice rád, že se mohu aktivně účastnit ocenění těch nejlepších staveb.
Pod vaší záštitou bylo vyhlášeno jedno z ocenění – Cena předsedy Senátu Parlamentu ČR, které získala liberecká stavba Rekonstrukce č. p. 183 ve Frýdlantské ul. č. p. 184 a č. p. 468.
Dostal jsem možnost zvolit jednu ze staveb, která mě zaujala, přičemž kritériem tohoto ocenění měla být především funkčnost stavby pro veřejnost. Samozřejmě nejsem odborník ve stavebnictví ani v architektuře a tomu odpovídala i moje úloha při výběru vítězné stavby. Bylo mně předloženo asi šest staveb k výběru a já jsem se v duchu zadání snažil nalézt budovu, která nějakým způsobem změnila svoji podobu ve prospěch občanů. V tomto ohledu mně připadla nejlepší přestavba staré vědecké knihovny ve Frýdlantské ulici na moderní, a především uživatelsky velmi příjemné administrativní prostory.
Státní správa a její budovy – to je poměrně zajímavé téma.
Logicky je to limitováno finančními možnostmi zastupitelstev, ale obecně by úřady měly být vlídné a občan by se v nich i díky samotnému prostředí budov neměl cítit jako pokorný žadatel, který obtěžuje úředníka. Naopak. Na druhou stranu by pro mě bylo dobrým signálem, kdyby se administrativní budovy zmenšovaly, stejně jako počty úředníků.
Intenzita propagace stavebnictví se zvyšuje. Jak byste vy sám zhodnotil úroveň letošního Dne stavitelství a architektury?
Jednoznačně se zvedla úroveň organizace, ať už šlo o setkání v budově Senátu Parlamentu ČR nebo o večerní slavnostní vyhlášení výsledků Stavby roku 2007 v Betlémské kapli. Obě akce měly v uvozovkách štábní kulturu a rozdíl oproti loňsku byl zjevný. Stavbaři začali více ukazovat, že si váží své práce, a že samotná ocenění pro ně mají obrovskou prestiž a silnou symboliku.
Myslíte, že stavebnictví má na úrovni státní správy adekvátní politické zastoupení?
Každá specifická zájmová skupina, kterou stavbaři i architekti nepochybně jsou, se snaží pomocí pozitivního lobbingu upevnit svoji pozici v rámci státní správy. Nicméně úkolem vlády a obou komor parlamentu je vytvářet právní prostředí, v němž se tyto zájmové skupiny budou pohybovat. Osobně bych nerad viděl, aby se z úrovně ministerstva či jiné instituce nějak plánovala činnost stavbařů a architektů. A koneckonců trend, který je v současnosti ve stavebnictví a architektuře svědčí o tom, že jak stavbaři, tak architekti to umí a pro svoji činnost nepotřebují další úřad.
Na druhou stranu se ukazuje, že i výstavba jedné budovy se může stát politickým problémem.
Což je samozřejmě špatně. Věcí samospráv jednotlivých obcí je vytyčení územního plánu a dohled na jeho dodržení, což je otázka stavebních úřadů a tím to končí.
Je tady problém nedostatku kvalifikovaných pracovních sil na stavebním trhu práce. To je situace, kterou by se státní organizace zabývat mohly.
Zase nelze přijmout nějaký diktát směrných čísel o dosažení plánovaného počtu kvalifikovaných pracovníků. Pokud mladí lidé sami nepochopí, že je práce ve stavebnictví perspektivní, a mnohdy velice dobře placená, tak se situace nezlepší. V samotné propagaci odvětví se pak musí dobrovolně spojit profesní, vzdělávací i státní organizace.
Máte v plánu se angažovat i při příštím ročníku Dne stavitelství a architektury?
Pro mě letošní zaštítění soutěže Stavba roku 2007 nebylo zdaleka první účastí na akcích propagujících stavebnictví a architekturu, ať už na regionální nebo celostátní úrovni. Takže pokud budu znovu osloven, tak budu jen rád, a určitě tuto možnost přijmu.
