odeslat     tisk

V roce 1951 maturoval na slavném brněnském III. reálném gymnasiu a byl přijat na fakultu architektury VUT. Avšak za účast na studentských demonstracích byl vyloučen ze studia, zatčen, odsouzen a vězněn. Po propuštění z vězení pracoval jako dělník. Po roce na zásah prof. Bezdička byl přijat podmínečně na fakultu inženýrského stavitelství VUT, kde v roce 1959 absolvoval směr konstruktivně-dopravní. Nastoupil zaměstnání na brněnském pracovišti Doprastavu Bratislava, kde pracoval jako projektant - statik skoro 10 let na projektech významných mostních a vodohospodářských staveb na Slovensku.
V roce 1968 přijal zaměstnání u Vojenských staveb, závod Brno jako vedoucí dopravní skupiny a později jako hlavní specialista pro dopravní a mostní stavby. Pod jeho vedením byla vypracována řada projektů mostních a komunikačních staveb vojenských i civilních. Kromě projektové činnosti se věnoval problematice technologie dálničních staveb a dalším vědeckotechnickým a ekonomickým problémům.
V roce 1978 byl přijat na konkurz do Brnoprojektu jako vedoucí dopravního atelieru. Jako dopravní specialista se podílel na tvorbě územního plánu města Brna a na řešení okružních brněnských komunikací a na řešení kolektorové sítě. V roce 1989 byl zvolen ředitelem tohoto ústavu.
Zajímavá a významná je jeho činnost jako akustického odborníka. Vypracoval řadu posudků, studií a expertíz. Jím navržený „Plošný prvek protihlukové ochrany“ byl patentován. V tomto oboru se stal významným odborníkem a soudním znalcem. Na VUT – Stavební fakultě působil od roku 1983 jako externí učitel a člen diplomových komisí a v letech 1990–1992 byl členem Vědecké rady Fast.
Důležitá a významná je i jeho činnost publikační. Z časopiseckých článků je zejména zajímavá akustická ochrana životního prostředí před nežádoucím hlukem z dopravy pomocí jednoduchých protihlukových stěn a rozvoj dopravy se zřetelem na životní prostředí.
Když v roce 1968 vznikal Český svaz stavebních inženýrů byl zakládajícím členem a angažoval se jako vedoucí zájmové skupiny dopravní stavby, později jako jednatel brněnské pobočky a člen celonárodního výboru ČSSI až do zastavení činnosti v roce 1978.
V letech 1988–89 odvážně a neohroženě organizoval obnovení činnosti ČSSI, vedl jednání na ústředí NF a na ministerstvech. Výsledkem bylo, že svitla naděje, že by Svaz mohl být obnoven. Stalo se to až po revoluci v roce 1989. V roce 1990 byl na celosvazovém sjezdu zvolen předsedou ČSSI.
Intenzivně zahájil styky s vládou ČR i s ministerstvy, zejména v problematice návratu zabaveného majetku ČSSI, navázal styky se zahraničím, zejména s obdobnými inženýrskými organizacemi ve Velké Británii, ale i v jiných zemích. Ministrem životního prostředí byl jmenován členem ustavujícího výboru ČKAIT. Obdržel nejvyšší svazová vyznamenání, je autorizovaným inženýrem pro dopravní stavby a soudním znalcem.
Svou duševní svěžest a dobrou fyzickou kondici si udržuje sportem – tenisem a lyžováním. Ale nezůstává nic dlužen kultuře, má rád umění zejména výtvarné a jeho sbírka se honosí krásnými obrazy.
Široká technická veřejnost přeje Ing. Ivo Bajerovi do dalších let pevné zdraví a hodně radosti ze života.