Můžete charakterizovat vývoj, kterým v této oblasti za posledních dvacet let české stavebnictví prošlo?
Toto období přímo souvisí s mým profesním zaměřením i osobní kariérou ve stavebnictví. Zažil jsem dobu, kdy se říkalo, možná to do jisté míry i platilo, že „počítače jsou daň pokroku“. Byla to doba velkých sálových počítačů Tesla, IBM, EC, doba podnikových výpočetních středisek, programování v tzv. oboru hromadných dat, výstupů s velkou časovou prodlevou.
Po absolvování stavební fakulty VUT v Brně jsem nastoupil do výpočetního střediska Ingstavu Brno jako programátor, později jsem pracoval v Pozemních stavbách a pak v Zemědělských stavbách. Po období tzv. ekonomických agend jsme se začali zabývat také rozpočtováním, kalkulacemi a přípravou stavební výroby včetně fakturace a vyhodnocení. V této oblasti se ještě výrazněji než v ekonomických agendách projevovala nevýhoda dávkových zapracování. To nás vedlo k přípravě softwarových produktů pro osobní počítače, i když kapacity pamětí byly velkým problémem.
Přišel rok 1989 a z podnikového ředitelství státního podniku zůstaly logicky pouze činnosti, o které byl zájem. Byl jsem jmenován ředitelem státního podniku, který měl projektanty, programátory, přípravu výroby a strojní investice. Následné založení soukromé společnosti RTS v roce 1991 bylo už orientováno na služby pro stavební dodavatele, především v oblasti software, hardware a rozpočtování. Tyto oblasti jsou vlastně naší hlavní náplní dodnes, i když technické možnosti jsou natolik rozdílné, že pohled na celou problematiku
Celý článek naleznete v archivu čísel (č. 04/2011).
